docela rádu čtu (aneb další egocentrický příspěvek)

a to, co čtu, zavísí na mnoha věcech - mno, asi teda hlavně na mém věku... od ruského romantismu a realismu*, který jsem četla v patnácti, kdy jsem se považovala za mladého sofistikováného intelektuála, přes sci-fi a fantasy** (které ale čtu pořád), jsem se dostala až k čapkovi, kunderovi*** a harrymu potterovi ;o)

*"rusáci" jsou pro mládého rozpolceného teenagera nezvladatelně neodolatelní. já, jakožto v pubertě "nepatrně" impulzivní a horkokrevný člověk, jsem byla schopná třeba během týdne přečíst tisícistránkové karamazovi a poslední stránky probrečet - a to jsem tomu nerozuměla ani (hov)ňo.

** když se chce člověk na všechno vykašlat (nebo prožívá jakékoliv jiné podobně pozitivní pocity), je nejlepší si před tím udělat krátkou "dovolenou" v zemi, kde dobro vítězí nad zlem a jsou uskutečňovány další v reálném životě nerealizovatelné projekty ;o)

*** kundera je můj nejvíc nejoblíbenější spisovatel, na kterého si však musím dávat pozor. hmm, vlastně nejlepší by bylo, kdyby na přebalech jeho knih bylo napsané: "čtění na vlastní nebezpečí". jeho díla jsou skrz naskrz prolezlá úžasností, jenže v nich taky sídlí otázky, spousta otázek a málo odpovědí... a vy pak přemýšlíte a přemýšlíte a vytváříte si různé filozofie - a najednou zjistíte, že podle toho začínáte žít... (nejúsměvnější na tom je, že s velkou pravděpodobností to kundera myslel úplně jinak)